Komu se odpouští málo, miluje málo
Bible nám jasně říká, jaká jsou dva největší
přikázání pro náš život: „Miluj Hospodina, Boha svého, celým svým srdcem,
celou svou duší a celou svou myslí. Druhé je mu podobné: miluj svého bližního
jako sám sebe.“ (Matouš
22,37-39) Už jste někdy uvažovali nad
tím, čím se projevuje naše láska k druhým a co je měřítkem toho, jak máme
druhé rádi? Možná někteří z nás posuzují lásku k bližním podle toho,
kolik času, dárků nebo sympatií si lidé mezi sebou vzájemně věnují. Přiznejme
si ale, že co pro jednoho může znamenat mnoho, pro druhého nemusí znamenat
téměř nic. Proto si myslím, že tato naše lidská měřítka mohou být zavádějící.
Podíváme-li se na tuto problematiku skrze Písmo,
najdeme např. v Lukášovi 7,47
jakousi přímou úměru mezi láskou a odpuštěním: „Komu se odpouští málo,
miluje málo.“ Proto si každý
z nás může položit otázku: „Miluju opravdu své bližní? Odpouštím
jím?“ V listu Galatským 5,15 máme
také totiž napsáno: „Jestliže však jeden druhého koušete a požíráte, dejte
si pozor, abyste se navzájem nezahubili.“ Tento verš nás varuje, že každý
neodpuštěný skutek, neporozumění a rozpory v jakémkoli vztahu –
manželství, rodina, církev, může způsobit rozkol, naprosté zničení vzájemné
důvěry a narušení vzájemné lásky. Patříme-li Kristu, jistě nás každý nevyznaný
a neodpuštěný hřích hryže ve svědomí a je pro nás stínem, který nás
pronásleduje. Pokud to tak není a nemrzí nás to, asi není v našem vztahu
k Bohu a bližním něco v pořádku.
Mnohdy si možná jako Petr v evangeliu Matouše
18,21-22 říkáme: „Pane, kolikrát mám odpustit svému bratru, když proti mně
zhřeší?“ I na tuto otázku Ježíš dává odpověď. Říká že ani třikrát, jak o tom
byli přesvědčeni židovští zákoníci, ani sedmkrát, jak se ptal apoštol Petr, ale
až sedmdesátkrát sedmkrát.
Vraťme se nyní k evangeliu Lukáše do sedmé
kapitoly, kde máme zachycen příběh o farizei a hříšnici. Farizeus pozval Ježíše
do svého domu, aby s ním pojedl. Když byl už Ježíš v domě, přišla
dovnitř jedna hříšná žena z toho města, přiklekla k Ježíši,
s pláčem mu líbala nohy a potírala mu je vzácnou mastí z alabastrové
nádobky. Bylo vidět, že upřímně lituje svého špatného života. Farizeus byl ale
jejím počínáním rozhořčen a podivoval se nad tím, že Ježíš jako prorok
nepoznal, o jakou ženu se jedná. Ježíš
ale viděl do jeho nitra a položil mu otázku, kterou chtěl ukázat rozdíl
v postoji hříšnice a jeho. Jeden věřitel měl dva dlužníky. Jeden mu dlužil
500 denárů a druhý 50 denárů. Oběma jim dluh odpustil. Kdo z nich ho bude mít
raději? Farizeus mu pak správně
odpověděl, že ten, kterému odpustil více. Ježíš farizeovi ukázal na to, že i
když mnoho znal ze zákona a možná si myslel, že všechno dodržuje a nic špatného
nedělá, přece i on potřebuje milost a odpuštění. Je také třeba, aby to samé
prokazoval i vůči svým bližním a nestavěl se do pozice soudce.
