Kyčera 2008
21. -23. 11. 2008
Tak i letos jsme se nakonec (po několika nezdařených pokusech) odhodlali vyrazit do naší krásné přírody vychutnat poslední hřejivé dny podzimu… Termín jsme tak dlouho odkládali, nicméně se to podařilo až v polovině listopadu. Letošní nádherný podzim dával dlouho netušené možnosti, jak trávit slunečné víkendy – takže jsme se v celkovém počtu 15 v pátek 21. listopadu nabalili a vyrazili auty na weekend na naši starou známou Kyčeru.
K našemu překvapení (pozn. někteří to předvídali už od 11. listopadu) nám pod koly po cestě nějak přibývala sněhová přikrývka – takže jsme nakonec dojeli pouze jedním vehiklem k chatě (pouze s 1 povolenkou) - a na místě zapadli. Většina z nás se musela vyškrábat k chatě po vlastních, takže se pěkně zahřála… Však to taky přišlo vhod – v chatě bylo zima jak v márnici – a příchozí ještě sálali teplem (některým se až kouřilo zpod tričekJ). Pak jsme jenom do kamen přikládali a přikládali, až bylo jakžtakž teplo. Poté, co se kluci ubytovali na „bidýlku“ nebo na matracích níž a holky v apartmánech, začala klokotat česnekačka. Jelikož už bylo notné šero, vybalili jsme vlastní svítilny a svíčky, abychom šetřili místní pseudoelektřinu. Navodili jsme si tak zákonitě naprosto romantickou idylku s praskajícím ohněm v kamnech a plápolajícími plamínky svíček…
Celým pobytem nás provázelo téma BOŽÍ ZBROJE z textu Efezským 6, 10-17. Pátek večer se nesl ve znamení Boj dobra a zla. Na které straně stojíme? Měli jsme svědectví, zlatý verš a také jsme studovali o světě zla a dobra - o tom, kdo je satan, jak mu odolat a kde hledat sílu k duchovnímu boji. Večer jsme prokládali našimi hity, vařením čaje, cappuccina a čokolády. Také jsme zahájili (spíše silnější polovičky) pákový turnaj, abychom aplikovali své nabyté vědomosti o „duchovním“ boji. Do vymrzlých spacáků jsme se zachumlali až v pozdních ranních hodinách…
V sobotu ráno jsme se budili kolem 7:30 za zvuků štípání dřeva našich borců před chatou. Také kuchyň nezahálela a vykouzlila snídani par excellence. Po krátkém zamyšlení nad Biblí jsme vyrazili řádně vybaveni do sněhových závějí (ikdyž na cepíny a mačky to nevypadalo) vstříc našemu cíli – chatě Slavíč. Kráčeli jsme sice trochu nedisciplinovaně třpytivým zimním královstvím, ale za to jsme si sněhu aspoň užili – byl opravdu nádherný jiskřivý den. Poté, co nás pár členů z mladších řad v představě odměny čekající v cíli nebezpečně vychýlilo ze správného směru, jsme místo mylného Kamenitého konečně dosáhli Slavíče. Tam jsme si doplnili hladinu tekutin (pozn. autora – no comment) a trochu odpočinuli. Zpáteční cesta se už nesla ve znamení freestyle – kdo dřív trefí zpátky na chatu, ten vyhrává (ve skutečnosti musí nasekat dříví). Někteří členové to vzali tzv. „na pass blint“ nebo taky „durch“ hustým lesem a skokem ze srázu – ostatní tempem podle toho jaký měl kdo hlad.
Obědvali jsme až kolem půl šesté za pobavených pohledů našeho přednášejícího s manželkou. Ten nám pak na základě našeho tématu přiblížil strasti skutečné vojenské služby, kterou sám před více jak 30 lety absolvoval. Také se nechal unést naším „pákovým šílenstvím“ a rozdal si to s některými. Na večerní program jsme se moudře přestěhovali do horních pater chaty. Prokládali jsme jej různými soutěžemi a hrami na postřeh a výdrž – smíchem se chata jen otřásala. Druhou večeři jsme si vykouzlili ve formě opékaných párků na sněhu u chaty. Hmm, no že byly trochu přičmoudlé snad nikomu ani nevadilo. Spánek nás polapil do svých sítí zase o kousek později, než jsme předpokládali…
Neděle ráno nám připravilo překvapení v podobě vydatné sněhové nadílky – celkem asi 15-20 čísel, která zase zmenšila šance kohokoli se k nám dostat. Pomalu nám končil čas hibernování daleko od civilizace – ještě snídaně, studium a následně výklad bratra o duchovním meči a obuvi pokoje. Pobyt byl završen křehoučkým řízkem na oběd a posledními kousky pečených pochoutek uchráněnými až do konce…. Poté nás čekalo finální focení a viditelně neoblíbená činnost – úklid a balení. Zpáteční cestu dolů jsme provedli stylem „pluh“ – silničáři evidentně nestíhali.
Jsme Pánu vděčni za ty vzácné chvíle strávené v kruhu skvělých přátel a v tak kouzelném prostředí. Budeme se těšit zas na další podzimní trip…
