Jdi na obsah Jdi na menu
 


TYRA 2009

 

To vám vše začalo tak…

Normální my mládež jsme,

jen … křesťany se zoveme.

Když sejití každý pátek,

kromě toho kdejaký svátek,

přestává nám z nějakého důvodu stačit,

objedná někdo chatu a pak se už všichni začínáme balit.

Chceme spolu prostě pobýt více,

zasmát se, až nám z toho pukají plíce.

Uvařit si dobrůtky lahodné,

prostě dobře využít každého volného dne.

Všichni dobře víme,

co si s sebou nabalíme.

Nikdo nezapomene si vzít svou Bibli,

ať se nám tam dobře bydlí.

 

Tentokrát nám útočiště poskytla chata v Tyře,

ale nemyslete si, nebyli jsme v žádné díře.

Výstup zasněženou cestou bez chodníčku,

nám připomínal, že na jaro budeme muset počkat ještě chviličku.

Řádně ověšení svými batohy,

drali jsme se cestou „do hory“.

Ke svému pak baťůžku,

dostal každý výslužku.

Všechny potravinové zásoby jsme si mezi sebe rozdělili,

o tom, že je to potřeba, všichni po řádné domluvě, pochopili.

Ti s přebytkem adrenalinu v těle

nafasovali do rukou běžky směle.

A tak  nutnými nezbytnostmi ověnčeni,

vykročili jsme vstříc lepším zítřkům a dorazili jsme řádně unaveni.

 

Za téma jsme si vybrali proroka Daniele,

a tak co jsme měli na večeři, se dočtete v jeho první kapitole.

Jen na srozuměnou, ty lahůdky z králova stolu to nebyly,

na to jsme až příliš šetřili J.

 

Nedá se říct, že bychom po tomto pokrmu nějak výrazně zkrásněli,

ani naše smysly bystřejšími se nezdály.

Tak pro další naše fungování,

zvolili jsme evropského typu stravování.

Baštili jsme samé dobré věci,

ani jsme zbytky nenechávali a to je co říci.

 

První ráno se sice všichni slastně vyspaní tvářili,

ale hned na to svoje zážitky z noci líčili.

Nějak se chatu vytopit na domácí standart nepodařilo,

tak se v průběhu noci různé opatření přijímat muselo.

V praxi to vypadalo asi tak,

že nikomu nestačil na zahřátí spací vak.

Obsah svého batůžku pomalu vyprazdňoval

a ráno, když se probudil,

vypadal, jako by se zakuklil.

Někteří v zoufalství i rukavice použili,

tím u mnohých alespoň úsměv ve tváři způsobili.

Ve výhodě byli ženatí a vdané

přitiskli se, a využili teplo živočišné.

 

Ale čekal nás náročný den, i když to tak z počátku nevypadalo,

hned po snídani  a zamyšlení se voskovat běžky započalo.

Rozdělili jsme se do dvou mocných grup: pěšáci a běžkaři,

a vydali se na cestu ať se nám vše podaří.

Vystoupali jsme na Javorový, kde jsme se všichni setkali,

odvahy si dodali, štěstí popřáli a pak jsme už jen v dálce běžkaře viděli.

Pěšáci, když na chatu dorazili,

tak se zrelaxovali, vymydlili a vyvoněli

a čekat na běžkaře započali.

V tom se vplížil mezi ně jak had,

ten dávný člověka nepřítel.. hlad.

Kuchařka byla na běžkách

a my jsme byli na vážkách.

Vařit nebo nevařit.

Pak chuděra sama nás SMSkami instruovala,

jak by si oběd připravit představovala.

Že oni to asi tak rychle nestihnou,

že možná přijedou až s nadcházející tmou.

No nic…

Běžkaři se přiřítili jako velká voda,

ale pěšáci si řekli, že nechat je jen tak, by byla velká škoda.

A tak každého přijíždějícího nebožáka,

zasypali palbou sněhových koulí na to tata.

 

Nebylo ani moc času odpočívat,

protože se hned po pozdním obědě muselo s programem začínat.

Ale i tak oblíbená „kawka častko“ nesměla chybět,

aby někteří jedinci na programu nezačali chrnět.

 

Po programu a zpívání,

Božího slova studování,

nás přepadl nepřítel had…

a tak jsme museli všechny do kuchyně hnát,

abychom zahnali ten hlad.

 

Trochu jsme si zasoutěžili,

při hrách zbytky sil a soustředění využili.

A pak se už jen do našich postýlek těšili.

Trochu tepleji už bylo,

a tak se nám slastněji spalo.

 

Ráno zas jak mátohy

stávali jsme na nohy.

A už se zas na to těšili

co v kuchyni připravili.

Káva voňavá nesměla po ránu chybět,

někteří si dali dvě, tři na dobrý rozjezd.

Po chvíli zas studování

na válečnou stezku dali jsme se bez váhání.

Využili jsme příděl čerstvého sněhu,

někdy zapomněli na bratro-sesterskou něhu

sestavili jsme týmy dva

a koulovali se hlava nehlava.

A tak řádně vysíleni,

toužili jsme po posilnění.

Možná to vypadá, že jsme tam jen jedli,

ale nebylo to tak, i když to není daleko od pravdy.

„Kawka častko“ chybječ niešmi,

bez tego se nom pobyt ani niešni.

Do dalšího studování

pustili jsme se bez váhání.

Tentokrát jsme hosta měli,

bratra Tasku uvítali.

Večer se nám do postýlek moc nechtělo,

nějak kupodivu čerstvé bylo naše každé tělo.

A tak jsme všichni vzpomínali,

jak jsme vypadali, když jsme byli malí.

Zase jsme se nasmáli a ani se nenadáli

a byla noc a bylo jitro den čtvrtý.

 

Nálada byla ponurá,

nikdo nevolal: Jedu domů HURÁ!

Svým slovem nás povzbudil,

bratr Kujava, který k nám dorazil.

Po posledním obědě,

který velmi dobrý byl,

chytli jsme se gruntování,

a uklízeli do vyčerpání posledních sil.

Tak rychle jsme to všechno zvládli,

že jsme si ještě sednout mohli.

Chybět přece nemohlo

naše oblíbené „kawka častko“.

A pak vzhůru do údolí

v podpaží své baťůžky,

i když každého něco bolí,

snést se musí i ty běžky.

 

Na parkovišti ještě jedna fotečka

a to je definitivní za pobytem Tyra 2009 tečka.